Dvořákovy jiřiny – chlouba každé rodiny

Jan Dvořák propadl kouzlu zahradních odrůd jiřinek již v sedmdesátých letech. Tehdy dostal od svého přítele ze Šlechtitelské stanice v Turnově první odrůdu jiřinek a ty ho provázejí životem dodnes. Dvořákovi ( Věra a Jan) byli celý život agronomové. Po absolvování Vysoké školy zemědělské v Praze začínali svou praxi v roce 1963 na statku u hradu Grabštejn. V roce 1966 se přestěhovali do Hrádku nad Nisou, kde žili až do roku 1990.

Již v Hrádku n.Nis založili velkou sbírku odrůd jiřinek z celého světa a spolupořádali každoročně na konci srpna o „hrádecké“ pouti vyhlášené zahrádkářské výstavy. V osmdesátých letech se Jan Dvořák stal místopředsedou jiřinkařského spolku , který byl založen v roce 1926 v Pardubicích. Od roku 1996 do roku 2016 pak byl předsedou tohoto spolku. Za jiřinkami procestoval hodně zemí včetně USA a Nového Zélandu.

Teprve přestěhování na samotu v Raspenavě však umožnilo rodině největší rozvoj pěstování jiřinek. Díky zůrodňování zaplevelených porostů a dostatku hnoje od chovaných ovcí se mohla sbírka odrůd jiřinek z celého světa dostat až k počtu 3.200kusů vysazených hlíz ve více než 600 odrůd. Desítky pohárů za vystavené jiřinky zdobí někdejší sál bývalé výletní hospody. Patrně nejcennější je bronzová medaile ze Spolkové zahradnické výstavy v Dortmundu a dále Pamětní medaile ze Spolkové zahradnické výstavy v Mnichově v roce 2005.

Z Raspenavy také vyšla monografie J. Dvořáka „Vše o jiřinkách“ z roku 2004 a plných dvacet ročenek jiřinkářské společnosti DAGLA. V posledních letech se Dvořákovi účastní zejména výstav na zámcích Pardubice a Zákupy a také v nedalekých Hejnicích.

Milovníci jiřinek si oblíbili návštěvy zahrady v Dvořákově v srpnu a září. Hodně lidí ze v Raspenavě naučilo jiřinky milovat a pěstovat.

Když jsme na jedné z našich vyjížděk na kolech po Raspenavě a okolí objevili tuto samotu, vypadalo to velice tristně. Rybník byl prázdný, všechna okna na domě chyběla nebo bylo vymláceno sklo. Na zadní straně střechy stodoly chyběly všechny hliníkové šablony a okolí bylo zarostlé kopřivami, vzrostlým křenem a zejména černým bezem. Zjistili jsme, že se tomu místu říká „U Šimka“, to podle posledních obyvatel. To trvalo několik let, kdy už jsme tu bydleli.

Syn mi k jedněm vánocům věnoval originální ceduli s místním názvem DVOŘÁKOV. Kde ji nechal udělat jsem se nepídil. Jméno samoty „DVOŘÁK“. Pak jsme zjistili, že to doporučil člověk, kterého známe a velice si ho vážíme. Byl to známý autor knih o Jizerských horách, pan RNDr. Nevrlý z Liberce. Díky.

„Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.“ Oscar Wilde