Historie

Na počátku dvacátého století zakoupil otec Julia Langeho pro svého syna pozemek v těsném sousedství lesů od kanceláře Clam-Gallasů ve Frýdlantu pozemek. Julius se totiž vyučil v Liberci-Ruprechticích kameníkem a chtěl si postavit dům pro svou rodinu.

Na pozemku si otevřel malý lomeček kvalitní žuly, která je v podloží. V roce 1904 zde postavil prostorný dům a stodolu. Lange junior byl dobrý obchodník a poznal, že by v tomto malebném prostředí mohl provozovat výletní restauraci. Pod domem protékal zamokřenou loukou potok, který se nyní jmenuje „Od lesa“. Po žních roku 1905 obešel sousedy, kteří měli koňské povozy a za pár měsíců vyvozili zeminu okolo potoka, z natěžených žulových kvádrů sestavil hráz a za rok zde byl krásný rybník o velikosti 0,35 ha s ostrůvkem uprostřed.

V Raspenavě toho času nebylo žádné koupaliště a místní tělocvičný spolek nemohl od žádného ze sedláků na koupaliště koupit pozemek. Šikovný Lange jim tak vyhověl a zajistil nejen přírodní koupaliště, ale také nakoupil pramičky pro zábavu návštěvníků. Ze skromných začátků se majiteli podařilo během krátké doby vytvořit výletní místo. V roce 1908 už bylo koupaliště hojně navštěvováno a v roce 1921 byla původní malá stodola za domem rozšířena o stáj pro koně i krávu s teletem. Langovi také vybudovali na břehu rybníka kabiny pro převlékání. Je zajímavé, že teprve v roce 1921 obdržel hostinec licenci na prodej čepovaného piva. Do té doby mohli prodávat pouze lahvové pivo i limonády. V období první světové války padl starší syn Julia Langeho a zůstala dcera a syn. Dcera Elisabeth se odstěhovala s manželem Resslem do Görlitz, kde působila jako pokojská a její manžel byl kuchařem. Jejich malý synek Karl trávil však u dědečka Julia každé prázdniny.

Později pracoval jako chemik v görlitzské vodárně a díky jeho paměti víme my o tom, jak zde vše „chodilo“.Karl se dožil více než devadesáti let a často k nám v devadesátých letech jezdil. Mladší syn působil jako bankovní úředník ve Frýdlantu. Langeho manželka pak byla vyhlášená porodní asistentka.

Konec druhé světové války znamenal pro rodinu velkou tragédii. V červnu 1945 byl Julius Lange pro přechovávání zbraní zastřelen bez soudu společně s dalšími občany na nedalekém Vápenném kopci zastřelen členy partyzánského oddílu z Hejnic. V roce 1946 byla rodina vysídlena do německého města Fulda.

Po jejich odchodu bydleli v domě postupně rodiny Schejbalova a Šimkova. Pan Šimek pracoval v lese s koňmi, kteří zde byli ustájeni. Dům patřil Lesnímu závodu. Pro nedostatek vody ve studni se Šimkovi odstěhovali a dům v devadesátých letech velmi chátral. V roce 1994 dům od Frýdlantské lesní ,a.s. koupili Dvořákovi, kteří se po opravách nastěhovali v roce 1995 ze služebního bytu v Raspenavě do „svého“ a začali postupnou obnovu již zanedbaného areálu. S rodinou se přistěhoval také pan Dvořák starší, který do té doby bydlel u zámku Sychrov. Dožil se s námi více než devadesáti let věku.

Od počátku se Dvořákovi snaží zúrodnit okolí samoty. Přenesli sem z Raspenavy pěstování jiřinek v nebývalém rozsahu, vysázeli třešně a slivoně i další ovocné stromy. Místo je známé turistům i zahrádkářům.Za více než 25 let tu také odchovali stovky jehňat a z rybníka vylovili spoustu odchovaných sivenů i kaprů, Dvořákovy jiřinky jsou každoročně vystavovány na výstavách v České republice. S ohledem na zdravotní možnosti a věk začínají ovšem mít převahu kvalitní ovoce a konzumní brambory.

Když jsme na jedné z našich vyjížděk na kolech po Raspenavě a okolí objevili tuto samotu, vypadalo to velice tristně. Rybník byl prázdný, všechna okna na domě chyběla nebo bylo vymláceno sklo. Na zadní straně střechy stodoly chyběly všechny hliníkové šablony a okolí bylo zarostlé kopřivami, vzrostlým křenem a zejména černým bezem. Zjistili jsme, že se tomu místu říká „U Šimka“, to podle posledních obyvatel. To trvalo několik let, kdy už jsme tu bydleli.

Syn mi k jedněm vánocům věnoval originální ceduli s místním názvem DVOŘÁKOV. Kde ji nechal udělat jsem se nepídil. Jméno samoty „DVOŘÁK“. Pak jsme zjistili, že to doporučil člověk, kterého známe a velice si ho vážíme. Byl to známý autor knih o Jizerských horách, pan RNDr. Nevrlý z Liberce. Díky.

„Proti blbosti i bohové bojují marně.“ Jan Werich